Odkaz/Odkaz/odkaz

Lapač snů-Shouen-ai-Na přání

20. března 2014 v 16:37 | *-*kawaii*-*
Ahoj tu je ta povídka na přání. Je možné že bych udělala i pokračování, část ho mám napsaný i v sešitě. Tutot povídku, no psala jsem jí hodně dlouho, měla jsem totiž menší pisatelsou krizi....., ale to je jedno. Jinak dávám to i pod téma týdne s tím že jsem se tam snažila zakombinovat to téma- je vyznačeno tučným písmen. Pro ostatní lidi- je to shouen-ai, aneb vztah mezi dvouma mužema. Tento díl je zrovna...... no nechte se překvapit. Jinak nevím zda na stránce se neobjeví černé ohraničení- vysvětlení je to z toho důvodu že jsem do open-office vložila rozepsanou povídku, abych jí mohla dopsat v době kdy nemám připojení k internetu a z5. Takže tuto povídku věnuji Kiře, která na ní trpělivě čekala.


Jako každý jiný den jsem se vydal do školy. Cestou jsem prošel městským parčíkem, kde se scházeli milenci jakékoliv věkové kategorie a ptáci zde zpívali své písně. I já bych chtěl míti někoho s kým bych v tomto parku mohl býti. Jelikož nám dnes odpadnula první hodina, měl jsem dostatek času rozjímat nad svým milostným životem. Když se to tak vezme tak jsem nepotkal nikoho kdo by se mi líbil až na mého učitele literálních umění Shizayi. Byl blonďatý a měl žluté tygří oči. V jednom kuse se mně snažil přizabít tím jak na mně mluvil, jako by po mně házel pořádně naostřené kudly. Kdyby věděl že si představuji jeho pevné, svalnaté tělo pod svým tak jisto, jist pod zemí a spolužáci mi tam dávají kytičky.Už několikrýt jsem díky němu měl mokré sny, někdy jsem se budil uplně vzpocený, ani ten hloupý lapač snů nepomáhal. Mám takový červený uvnitř je pavučina s provázků a na nich jsou navlíknutý korálky a peříčka. Koupil jsem ho v jednom indiánském obchodu. Podíval jsem se na mobil, aych zjistil kolik mám ještě času. Hodina času, co teď mám asi tak dělat, když už jsem ve škole. Šel jsem směrem k mojí učebně když jsem si všiml že jsou dveře do knihovny otevřené. Zaklepal jsem , ale nikdo se neozýval tak jsem vstoupil. Procházel jsem těmi pro mě známými regálami až na konec, kde jsme měli knihy k tomu co momentálně probíráme na literatuře. Chtěl jsem si tam dojít jednu vzít, ale všiml jsem si že je tam Shizaya-san s nějakou dívkou ze třetího ročníku, její jméno jsem si nepamatoval. Schoval jsem a tajně je posloucha. Šlo o to že ona chtěla býti jeho dívkou, ale on jí pověděl že již je zadaný. V té chvíli se mi všechny mé sny rozplynuli jako obláček prachu. Došel jsem k sofé co jsme mněli na to aby se nám pohodlněji četlo, lehl si na něj a uzavřel se do sebe. Bylo mi zle, chtělo se mi brečet, tělo se mi svíralo vzlyky, které jsem držel uvnitř sebe. Proč se vlastně chovám jak malé dítě, kterému vzali jeho oblíbenou hračku? Vždyť jsem s ním ani nechodil a navíc jsme se v jednom kuse hádali. Nevím, asi jsem si myslel že se přes tu nenávist dostaneme a bude mezi námi něco více, ale to se asi nestane. Usnul jsem, zdálo se mi že před něčím utíkám, asi před pravdou.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Kira Kira | E-mail | 20. března 2014 v 20:09 | Reagovat

Awwww, so cute >///< :3 ďakujem moc, som zvedavá na pokračovanie (pokiaľ nejaké bude...) :3 :)

2 *-*kawaii*-* *-*kawaii*-* | E-mail | Web | 31. března 2014 v 9:51 | Reagovat

[1]: kira mám napsanou další část kapitoli

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama